HAUSER

Žádná

Propustka neexistuje, kolektiv velmi špatný ( pomluvy, podpásovky, nikdo si nepomáhá, ale škodí) , výplata každý měsíc výrazně jiná ( i když jste celý měsíc v práci). Mistři hledají důvody za co vám strhnout peníze ( většinou tomu pomáhají pomluvy od starších kolegů, kteří mistři mají rádi za to že bonzují, kolegové díky tomu že jsou práskači můžou vše). Dovolená taky super, když není práce pošlou vás domu a pak vám řeknou, že nárok na dovolenou nemáte. V létě na hale 38* bez oken , žádný větráky a pauza jen 1( v kancelářích mají klimatizace, protože je k té “fyzické” práci potřebují víc. Za mě a za známé co ve firmě pracovali už nikdy vic !

Vyměnit vedení firmy

flexibilní pracovní doba a z toho plynoucí možnost work-life balance; možnost samostatné organizace práce; zatím pocit firmy, která vás bezdůvodně nevyhodí;

demotivující prostředí, kde dobře odvedená práce není doceněna - firma sama s odměnami za nadstandardní výkony nepřijde, takže co si člověk nevydupe, to nemá - takže ostré lokty se mají dobře, ti co je nemají ale hůř; nulový růst, ať už kariérní nebo profesní, žádný rozvoj; podnikové systémy, které často nefungují, s kterými moc lidí ani neumí, natož aby je řídili nebo využili jejich potenciál; (pouze pocit) - půlka firmy pracuje svědomitě a druhá to jen nějak odklepe, ale odměňování je plošné, nikdo si dobrých (nebo špatných) výkonů nevšímá; vedoucí nenaslouchají, roční hodnocení jsou jen symbolická, takže se užívá strategie vše odkývej, protože stejně nemá smysl něco komentovat - nikdo to nebere vážně; když budete mít neschopného nadřízeného, tak jste ztracení

vážit si lidí a naslouchat i řadovým zaměstnancům; nechat hodnotit i vedoucí zaměstnance podřízenými; nehnat se pouze a jedině za krátkodobým ziskem; neskončit u reklam a slibů co by se mohlo změnit ale něco opravdu změnit k lepšímu a přestat se vymlouvat, proč to nejde; podporovat lidské naslouchající vedoucí pracovníky, nikoliv hledat dráby; systematické plány rozvoje lidí

flexibilní pracovní doba a z toho plynoucí možnost work-life balance možnost samostatné organizace práce zatím pocit stabilní firmy, která vás jen tak nevyhodí

demotivující prostředí, kde práce navíc není doceněna - firma sama s odměnami za nadstandardní výkony nepřijde, takže co si člověk nevydupe, to nemá nulový růst, ať už kariérní tak profesní, žádný rozvoj podnikové systémy, s kterými moc lidí ani neumí, natož aby je řídili nebo využili jejich potenciál, mnohdy ale i nefungující systémy (pouze pocit) - půlka firmy pracuje svědomitě a druhá to jen nějak odklepe, ale nikdo tu první nedocení

vážit si lidí a naslouchat i řadovým zaměstnancům nechat hodnotit i management zaměstnanci nehnat se pouze a jedině za krátkodobým ziskem

Lidský a individuální přístup, pokud nemáte smůlu na špatného nadřízeného. Firemní kultura není příliš svázána pravidly a hesly, jak je dnes bohužel běžné.

Chaos ve strategickém rozhodování. Rakouské vedení „es ist einbischen Wurst“. Zastaralé informační a řídící systémy. Nárazové, ale pravidelné, přetěžování výrobního závodu „wir schafen das“. Kombinace nedostatku zaměstnanců a jeho nereflektování se firma dostává do neřešitelné situace, kdy se nic nestíhá, jde do háje kvalita, vztahy i procesy.

Naučit se říkat vedení (CEO) ne, když je mimo realitu. Výrazně zlepšit personální politiku. Kecy a PR dobré zaměstnance nepřinášejí.